Dobrý večer, nemám už sílu rozepisovat co mě trápí, nikdy nikomu nechci ublížit,proč mi jiní ubližují..ponižují..vždyť já se taky modlím za druhé....vím..jsou horší věci..já už nemám ale sílu,prosím o modlitby...moc prosím..Pán Ježíš ví co mě trápí..nevím co dál..dělat,čekat..promiňte že to nepopisuji...děkuji Všem kdo by se za mě chtěli pomodlit.Děkuji
vilemína: Velice Vám všem děkuji, moc si toho vážím a dodáváte mi sílu,moc děkuji a přeji Vám ať se Vám daří zvládnout co potřebujete...já nevím zda zvládám..děkuji ale že existují lidé, kteří ač jsem nepopsala problémy se za mě pomodlili...Pán Vám to oplať .
Anna: Ale napsala jste to od srdce a taky jste dobře napsala, že Pán Ježíš to ví, a taky vám chce v tom pomoct a podle toho někoho přivede k té modlitbě, my v tom nemáme žádnou zásluhu, ale díky za to přání :-)
vilemína: Děkuji Anno za Vaši odpověď.Myslím že máte zásluhu...hřeje mě pocit, že na mě někdo myslí nezištně a hlavně při tom nic nevyčítá...vždy se snažím vysvětlovat,ale nikdo nechce vyslechnout opravdově. To je na déle...a i tak nevím s kým si promluvit..
vilemína: Nikdo nechce mluvit do hloubky..v klidu..každý se hned urazí...mluvím se Svatými. v duchu
vilemína: nevím co je správné,říkám co ctím..
vilemína: cítím...doufám že mě chápou,lidi mě nechápou...snad mají moc svých starostí a nemají čas na rozhovor...já už si ale nevím rady, chci po vše h trápeních trochu žít radostně...hledám odpověď tak dlouho, a nevim kde ji najít...co se mi opakuje je to,že se pr
vilemína: prý starám o druhé a ne o sebe...mě ale přijde že se neumím postarat ani o sebe, jen se bojím o druhé a stále nad tím přemýšlím. Možná neum žít? Nevím jak realizovat to co chci prożít, chtěla bych i to i pomáhat, możná neumím ani jedno? Bývalý mu mě bil,
vilemína: oprava..muž,...nevím jak ve všem dál,to nejde napsat zkráceně asi, chtěla bych uż trochu prożít co chci a aby bylo vše v pořádku. Promiňte za mé výlevy..Děkuji za vyslechnutí. Díky.
Ludmila: Pán zná Vaše trápení a těm, kdo se za Vás modlí,stačí vědět,že se modlí za Vaše dobro.Připojuji se a doufám v brzkou úlevu.
vilemína: Moc děkuji.
Anna: To přesně vím, o čem píšete, to jsem taky zažila něco podobnýho, to ještě nebyly mobily ani internet a na telefon jsem musela kilometr do veřejný telefonní stanice a to nebyl čas mluvit. A stejně mi nikdo nerozuměl, protože všichni měli takový normální
: běžný starosti, ale ne takový jako já a vůbec mě nechápal nikdo, ani mi neporadili a ani mi nemohli pomoct, hrůza. A to trvalo kolik let, možná 7 to nejhorší období. Ale vychovalo mě to, naučilo mě to spoléhat jen na Boha. Protože z lidí mi nikdo nepomohl
: i když se snažili, ale spíš mi tím uškodili. Ale to nemohli vědět, oni to mysleli dobře. To je opravdu otázka, proč se vám to děje, jestli si tím třeba máte něco zasloužit, nebo se něco naučit ? Takhle to bylo u mně.
katka: To je v pohodě, taky sem píšu, co mě trápí, v naději, že modlitby ostatních mi pomůžou. A stalo se a stává se pořád :) jsem za to moc ráda. Píšu i průběžně, jak se situace vyvíjí. A popravdě pocit, že vám pomáhá někdo, kdo vás vůbec nezná, je opravdu
katka: zajímavý a výjimečný.
vilemína: Děkuji Katko, ať se Ti daří...jsi hodná. Děkuji všem kdo se za mě pomodlili z celého srdce, přeji Vám všem jen to nejlepší, moc si toho vážím.
katka: Děkuju :) ať se daří i Vám :)
katka: A mockrát děkuji všem za modlitby.
Anna: Ale napsala jste to od srdce a taky jste dobře napsala, že Pán Ježíš to ví, a taky vám chce v tom pomoct a podle toho někoho přivede k té modlitbě, my v tom nemáme žádnou zásluhu, ale díky za to přání :-)
vilemína: Děkuji Anno za Vaši odpověď.Myslím že máte zásluhu...hřeje mě pocit, že na mě někdo myslí nezištně a hlavně při tom nic nevyčítá...vždy se snažím vysvětlovat,ale nikdo nechce vyslechnout opravdově. To je na déle...a i tak nevím s kým si promluvit..
vilemína: Nikdo nechce mluvit do hloubky..v klidu..každý se hned urazí...mluvím se Svatými. v duchu
vilemína: nevím co je správné,říkám co ctím..
vilemína: cítím...doufám že mě chápou,lidi mě nechápou...snad mají moc svých starostí a nemají čas na rozhovor...já už si ale nevím rady, chci po vše h trápeních trochu žít radostně...hledám odpověď tak dlouho, a nevim kde ji najít...co se mi opakuje je to,že se pr
vilemína: prý starám o druhé a ne o sebe...mě ale přijde že se neumím postarat ani o sebe, jen se bojím o druhé a stále nad tím přemýšlím. Možná neum žít? Nevím jak realizovat to co chci prożít, chtěla bych i to i pomáhat, możná neumím ani jedno? Bývalý mu mě bil,
vilemína: oprava..muž,...nevím jak ve všem dál,to nejde napsat zkráceně asi, chtěla bych uż trochu prożít co chci a aby bylo vše v pořádku. Promiňte za mé výlevy..Děkuji za vyslechnutí. Díky.
Ludmila: Pán zná Vaše trápení a těm, kdo se za Vás modlí,stačí vědět,že se modlí za Vaše dobro.Připojuji se a doufám v brzkou úlevu.
vilemína: Moc děkuji.
Anna: To přesně vím, o čem píšete, to jsem taky zažila něco podobnýho, to ještě nebyly mobily ani internet a na telefon jsem musela kilometr do veřejný telefonní stanice a to nebyl čas mluvit. A stejně mi nikdo nerozuměl, protože všichni měli takový normální
: běžný starosti, ale ne takový jako já a vůbec mě nechápal nikdo, ani mi neporadili a ani mi nemohli pomoct, hrůza. A to trvalo kolik let, možná 7 to nejhorší období. Ale vychovalo mě to, naučilo mě to spoléhat jen na Boha. Protože z lidí mi nikdo nepomohl
: i když se snažili, ale spíš mi tím uškodili. Ale to nemohli vědět, oni to mysleli dobře. To je opravdu otázka, proč se vám to děje, jestli si tím třeba máte něco zasloužit, nebo se něco naučit ? Takhle to bylo u mně.
katka: To je v pohodě, taky sem píšu, co mě trápí, v naději, že modlitby ostatních mi pomůžou. A stalo se a stává se pořád :) jsem za to moc ráda. Píšu i průběžně, jak se situace vyvíjí. A popravdě pocit, že vám pomáhá někdo, kdo vás vůbec nezná, je opravdu
katka: zajímavý a výjimečný.
vilemína: Děkuji Katko, ať se Ti daří...jsi hodná. Děkuji všem kdo se za mě pomodlili z celého srdce, přeji Vám všem jen to nejlepší, moc si toho vážím.
katka: Děkuju :) ať se daří i Vám :)
katka: A mockrát děkuji všem za modlitby.